Není-li exekuční titul k dispozici, je možné jej zajistit prostřednictvím tzv. exekutorského zápisu, kterým exekutor osvědčuje prohlášení dlužníka o svolení s přímou vykonatelností jeho závazku. O tomto institutu je podrobněji pojednáno výše.

Na rozdíl od dosavadní velmi zdlouhavé praxe není třeba navrhovat konkrétní způsob provedení exekuce, neboť soudní exekutor sám ve spolupráci s věřitelem – oprávněným – o něm rozhodne. Má přitom  zákonnou možnost rozhodnout zejména o

• srážkách ze mzdy a jiných příjmů,
• přikázání pohledávky,
• prodeji movitých věcí a nemovitostí,
• prodeji podniku,
• prodeji obchodního podílu,
• postižení jiných práv,
• uspokojení práv nepeněžním plněním.

Pro své působení využívá soudní exekutor zákonem nařízené součinnosti třetích osob včetně soudů, orgánů státní správy, notářů, bank, policie, pojišťoven, penzijních fondů, advokátů, centrálních evidencí a dalších. Disponuje tak masivní podporou především při sběru informací nutných pro správné rozhodnutí o způsobu provedení exekuce a potřebných k zajištění exekvovatelných majetkových hodnot.

Odměna soudního exekutora je hrazena povinným, tedy dlužníkem, a je nejčastěji vypočtena podílem z hodnoty pohledávky. Pro zjednodušení komunikace, motivaci exekutora a pro dosažení maximální efektivnosti postupu je  vhodné uzavřít smlouvu o provedení jednotlivé exekuce nebo v případě stabilnější spolupráce rámcové smlouvy o provádění exekucí.

Závěr

Soudní exekutoři představují revoluční pozitivní změnu právního prostředí ve vymahatelnosti a vynutitelnosti nároků věřitelů a postihu dlužníků. Soudní exekutor je novou kategorií mezi odbornými právnickými stavy. Je propojením odbornosti advokáta, notáře, soudce a dražebníka. Jeho právní služba je v pravém slova smyslu komplexní.

Smyslem změny je především vůbec zajistit majetkové hodnoty, jejich realizaci (zpeněžení) a převod ve prospěch věřitele. To vše bez zdlouhavých soudních průtahů, čistou právní cestou a bez mnohdy „paralegálních“ metod vymahačských nebo inkasních agentur.